HISTORIE HRADU GRABŠTEJN

 Fénix povstal z popela, Grabštejn z ruiny 

Hrad Grabštejn čnící na skalnatém kopci nad obcí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou je poprvé zmíněn v listině z roku 1286, kde je jako majitel hradu uveden Ota II., purkrabí z Donína a na Grabštejně.

V roce 1562 kupuje od Donínů hrad s těžce zadluženým rozsáhlým panstvím doktor práv, císařský dvorní rada a německý místokancléř Království českého Jiří Mehl ze Střelic. S tímto novým majitelem nastala pro hrad velmi významná doba – roku 1564 se započala velkolepá přestavba gotického hradu bergfritového typu na honosné renesanční sídlo, jehož podoba je z velké části zachována dodnes. Při přestavbě byla vybudována kaple sv. Barbory, patronky horníků, kteří na grabštejnském panství pracovali. Renesančním klenotem Čech je kaple zvána zejména díky své přenádherné a rozsáhlé malířské výzdobě, která nemá v širokém okolí obdoby.

Bohužel Jiřímu ze Střelic dlouho přáno nebylo. Roku 1586 byl nucen grabštejnské dominium pro dluhy prodat. Zakoupil jej jeho přítel a známý bibliofil Ferdinand Hoffmann z Grünebühlu. Od té doby Grabštejn střídal své majitele, jimiž byli páni z Černous, za jejichž držení vyhořela roku 1622 hradní věž, dále nakrátko vlastnil hrad Albrecht z Valdštejna, následně Jan Hartvík z Nostic a Matyáš Adam z Trauttmansdorfu, za něhož roku 1655 na příkaz císaře Ferdinanda III. byla snížena středověká válcová věž a pobořeny hradby a opevnění, na což dohlédl vojenský inženýr Francesco Pieroni , který téhož roku hrad navštívil.

Roku 1704 kupuje hrad Jan Václav Gallas, který jej přenechává svému synovi Filipu Josefu Gallasovi. Ten všechny své majetky odkazuje vzdálenému příbuznému Kristiánovi Filipovi z Clamu, za jehož držení hrad znovu roku 1781 vyhořel a byl následně opraven a stavebně upraven. Hrad v této době sloužil pouze úřednictvu a již nebyl panstvem obýván. Dalším vlastníkem hradu se stal Kristián Kryštof Clam-Gallas, který nechal roku 1818 přebudovat starý úřednický dům v předhradí (dnes areál AČR) na klasicistní zámeček, který sloužil Clam-Gallasům jako letní sídlo.

Roku 1843, kdy byl majitelem hradu Eduard Clam-Gallas, do hradní věže udeřil blesk, čímž vznikl rozsáhlý požár, který zachvátil i střechy a nejvyšší patro přilehlého severního křídla horního hradu. Při opravách vyhořelých prostor dostala věž novou podobu s novogotickým zakončením do špice, jež si ponechala až do roku 1992.

Posledním mužským potomkem rodu Clam-Gallasů byl František, který, když roku 1930 umírá, přenechává veškerý nabylý majetek svým sedmi dcerám a majitelkou Grabštejna se stává Marie Clam-Gallasová se svým manželem Karlem Podstatzkým z Lichtensteina. Po první světové válce přišli Clam-Gallasové díky pozemkové reformě o jednu pětinu svých pozemků, nicméně hrad jim byl ponechán, tak tu vybudovali malé rodové muzeum a od roku 1943 hrad zpřístupnili turistům.  Roku 1945 byl však veškerý majetek na základě dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše č. 12/1945 Sb. Clam-Gallasům zabaven a pro hrad nastala nová doba, kdy hrad začal postupně chátrat.

Rokem 1954 začíná doba, kdy hrad sloužil pro potřeby armády, stal se majetkem Ministerstva národní obrany a byl spravován vojenskou ubytovací správou. V té době již byl hrad ve špatném stavu, a tak roku 1955 bylo jednáno o plánu jeho generální opravy. Armáda hrad plně využívala až do roku 1970, kdy byl celý objekt předán Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Avšak areál hradu byl stále vojensky střeženým prostorem. Po odchodu Československé armády hrad dostál úplné zkázy a stala se z něj na několik let neobývaná zřícenina. Velký podíl na destrukci významné památky neměl jen čas a nepříznivé přírodní vlivy, ale také příležitostní vandalové, hledači pokladů či zloději materiálu.

V roce 1990 Československá armáda předává i areál hradu Státnímu památkovému ústavu v Ústí nad Labem, který začíná velké opravy polozříceného objektu, jež byly z velké části ukončeny roku 2010.