Rehabilitace a konzervace díl 1

Výběr jazyka

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

 

Hrad Grabštejn byl po desetiletích nevhodného využívání a následného vyklizení s dlouhým obdobím totálního opuštění koncem 80. let na pokraji samotné zkázy.

Prvotní záchranné práce, probíhající od roku 1988 až do dnešní doby, měly rozhodující význam pro další existenci památky, neboť byly realizovány ve chvíli zcela mezní. Provedené základní záchranné práce a úpravy uvnitř stavby umožnily v další etapě provádění postupných stavebně restaurátorských činností již formou definitivní, kvalifikované s uplatňováním takových kvalitativních nároků, které odpovídaly charakteru a hodnotě památky.

V rámci podrobné specifikace stavebně technického stavu byly zohledněny aspekty památkové kvality z hlediska dochované míry autenticity. Byly zmapovány existující architektonické detaily a prvky, a to i v těch případech, kdy jde o značně poškozené detaily nebo velmi sporé pozůstatky dodatečných, nikoliv však odstranění hodných elementů. Hradní soubor je mimořádně cenným historickým souborem z hlediska umělecko-historického, architektonického a bezpochyby i urbanistického. Úspěšnost regeneračního procesu je ovšem významnou měrou podmíněna vytvořením podmínek pro opětovné sjednocení celého areálu v jeden funkční a vzájemně kooperující celek. Ztráta přirozené vazby Dolního zámku s hospodářským zázemím k vlastnímu hradu vytváří značné bariéry celému procesu s velmi negativním důsledkem, jímž je ztráta hierarchie přirozeného nástupu do areálu a absence možnosti rozvíjení potřebného funkčního oživení.

Při úpravách prostor, ve kterých byla plánována interiérová instalace s uplatněním původního mobiliáře, zvláště tam, kde došlo k naprosté zkáze původních historických konstrukcí, byla využita řada velmi hodnotných architektonických detailů, přenesených z jiných historických staveb. Zároveň byl hledán soulad mezi historickou kvalitou instalovaného mobiliáře a estetických a historických kvalit jednotlivých interiérů.

Do úzkého obdélníku nádvoří, který svírají patrové hradní budovy, je v severovýchodním rohu vklíněna stře­dověká válcová věž. Renesanční rozvrh jednotlivých průčelí se sgrafitovou úpravou byl po rozsáhlém požáru hradu v roce 1843 překryt novou úpravou fasád, doplněnou systémem plošného rámování, kde výplňové plochy tvořila kontrastně hrubozrnná omítka.

Vzhledem k dlouhodo­bé absenci údržby a v důsledku zatékání do objektů před opravou střech značná část omítek poslední historické úpravy zanikla. Ztrátou omítky byly odhaleny pozůstatky sgrafitové úpravy či obnaženo holé zdivo. Místy byl konstatován také výskyt novo­dobějších oprav, včetně cementových vysprávek. Poškozena byla i profilace části kamenných ostění oken a vstupních portálů.

Vzhledem k celkovému stavu vyžadovaly fasády větší opravu, přičemž v rámci konzervačního pojetí (uplatnění premisy neměnnosti vzhledu) bylo rozhodnuto respektovat poslední historickou úpravu průčelí, jež byla doložena jak zachovanou podstatnou částí na místě, tak věrohodným obrazovým materiálem z relativně nedávné doby. Projekt řešil veškeré nezbytné podrobnosti architektonické, technické a technologické. Hlavně šlo o záchranu a prodloužení životnosti omítkových vrstev.

Konzervaci byla věnována ze strany účastníků i stavební firmy značnápozornost, včetně průběžné kontroly postupu i účinnosti. Následné doplňová­ní omítek bylo prováděno tak, aby se výsledek svojí strukturou, barevností i živostí organicky propojil s úpravou originálu.

Při posuzování výsledku celé rozsahem nevelké akce je nutné především opět zdůraznit to hledisko, které by mělo hrát v památkové péčí nejdůležitější roli: vyvinutí maximálního úsilí pro záchranu hmotné substance památky. V tomto případě je zcela evidentní, že při běžné obnově by na fasádách nezůstalo ani deset procent origi­nálního materiálu. Skutečnost, že poslední úpravy po­cházejí až z doby kolem poloviny 19. století, není vůbec podstatná. Není naším úkolem zpochybňovat cenu této stavební fáze (např. v kontextu s uměleckými hodno­tami renesančními) a zejména své hodnocení promítat do přístupu k obnově (snížením nároků na ochranu, subjektivním vylepšováním vzhledu, analytickým odkrýváním reliktů hodnotnější fáze, výrazně renovačním pojetím ba­revnosti apod.).

Popisovaný způsob konzervace této fasády zároveň nastiňuje cestu pro další záchrannou činnost v prostředí této vysoce hodnotné a dosud stále ohrožené památky.

Závěrem je nutné zdůraznit, že práce prováděla běžná stavební firma, nikoliv zkušený restaurátorský tým, proto bylo nutné věnovat pozornost každému detailu průběžně od příprav až do konce realizace. Za takových podmínek je úloha podrobně zpracovaného projektu obzvláště důležitá. Všestranná péče věnovaná akci v průběhu prací musí vždy přinést ovoce, neboť projevené úsilí navíc probouzí zaujetí, pozitivní vztah a tedy i osobní zájem na kvalitním výsledku i u těch, u nichž nelze předpokládat vyhraněnou odbornost či samozřejmé řemeslné návyky jejich předchůdců.

Rehabilitace a konzervace   hradu a zámku Grabštejna probíhá podle návrhů a pod vedením prof. Václava Girsy a ateliéru Girsa AT. Podle  odborných podkladů prof. Girsy byla zpracována také tato kapitola .